Na konci ledna jsme již tradičně vyrazili na oblíbené Mamutí hory do Rokytnice nad Jizerou. Po dlouhé době bylo sněhu opravdu hodně a v areálu jezdily všechny vleky a lanovky. Tento rok nás byl rekordní počet, a to 31. Naplnili jsme celou chalupu, Maky s Fíkem si dokonce ustlali na karimatkách na zemi. Vařili jsme opět (jak jinak) samá dobrá jídla, třeba kuskus, špagety s červenou, česnečku, kuře na kari atd. V oddíle přibylo hodně snowboarďáků, s lyžaři je to už skoro půl na půl. Tyto hory byly ve znamení měnění a půjčování sjezdového vybavení, v jednu chvíli většina lidí ani nejezdila na tom, co bylo jejich. Jedno odpoledne jsme také sportovali před chatou: hráli jsme lakros, váleli se ve sněhu, sjížděli kopec na sedácích a na sáňkách (aneb na dřevěných bobech). Olaf si vzal nejdříve reálnou kovovou lopatu, na které mu to vcelku jelo. Dobře se mu jelo i na sáňkách, ovšem až do té doby, než je upustil a ony mu ujely z kopce do údolí. Takovou rychlost jste ještě neviděli, utíkal za nimi a rozhazoval rukama, poté se položil na břicho a kopec sjel – zvládnul je chytit. Kromě Zuzky, která nešťastně spadla hned první den a zlomila si ruku, se nikomu nic nestalo. Počasí nám také docela vyšlo, poslední den bylo nejlépe, ale takové slunné ranní ježdění absolvovala už jen skupina dobrovolníků (Fík, Klárka, Óza, Olaf, Káťa, Koala). Hory se úspěšně vydařily a my už se těšíme na příští rok 
