I letos si náš oddíl podrobil zříceninu středověkého hradu Točník! Na nádvořích jsme vztyčili ikonické ,,Zubříky“, rozprostřeli ukázky našich experimentálních snah, objednali excelentní počasí a trpělivě vyčkali nájezdu věděníchtivých návštěvníků. A že jich bylo.
V sobotu odpoledne jsme se vydali ze součastnosti do období středověku. Protože kde jinde zažít opulentní a nefalšovanou hostinu! Cestou nás bohužel opakovaně zrazoval hardwarový komponent časoprostorové lodi (Navičasor 2000) a my se tak několikrát ocitli ve špatné době – napoprvé ve starověkém Egyptě.
Povedlo se nám překonat nástrahy spletitého bludiště stavitele Bořkuse a za vedení vrchního balzamikovače Bzenecpsese jsme úspěšně připravili zesnulého faraona Pepsese II. na jeho poslední cestu. Obstaravše další palivo pro naše časoprostorové plavidlo, byli jsme svědky dalšího nepovedeného přistání – Číňané zrovna oslavovali položení základního kamene zdi, jež je bude chránit před nájezdy divokých mongolských kmenů. Na nás ale připraveni nebyli. Vyrobili jsme lampiony, jež sloužily jako vstupenka na oslavu, a nenápadně zcizili základní kámen (palivo). Poté jsme Čínu, poněkud ve spěchu, opustili. Napotřetí jsme se konečně ocitli ve správné době. Hned před vstupem do novotou svítícího hradu jsme potkali zasmušilého hradního pána. Banda zlotřilých Kauflaňďáků mu obsadila hrad. Úkol zněl jasně – vystrnadit vetřelce a odměnou nám budiž hostina. Souhlasíme a po líté bitce úkol plníme.
(Pokud máte hlad, doporučuji tento odstavec přeskočit) Mistr kuchař hradního pána nám připravil ,,drobné“ pohoštění: nejprve se na stůl dostavila zelenina, pečivo (ti méně zkušení podlehnou pokušení) a víno teklo proudem, poté špízy v množství více než dostatečném a nakonec dokvokala celá kuřata. Několik kilogramů vepřového už se do dětí nevešlo a tak ho zpracoval hradní personál. Dort jsme raději nechali na ráno.
Na závěr musím ocenit rodiče našich členů (a členy samotné!), neboť úroveň pravěkého odění se od minulého roku posunula o několik šprušlí výše.
