Každoroční vyvrcholení oddílového roku nás opět nezklamalo. Tři týdny nás programem prováděli nevyzpytatelní a hrdí Galové, kteří ve své vesničce v Armorice stále ještě odolávají římský nájezdníkům. Asterixe a Obelixe jsme v průběhu úseků doprovázeli na jejich dobrodružstvích. Ať už jsme se dostali do daleké Lutecie, prošli se po římských památkách nebo nás pohltil vozatajský závod, o zábavu nebylo nouze. A to také díky uměleckému znázornění legend pomocí scének. Vedení v barevných kostýmech nás tak uvedlo do děje před každou hrou.

Jako jeden tým také děti bránily svoji galskou vesnici, kterou ohrožovali Římané. Na herní plochu se nasazovali vojáčci, kupovaní za získané suroviny. Ty se nacházely buď v keškách na tábořišti nebo se dostávaly za splněné speciální úkoly.

Když se na tábořišti objevil první znak s mamutem ve vesmíru a nápisem MASA, málokdo si toho všiml, ale jak se tábor postupoval, nacházelo se jich stále víc a víc. A na svědomí je měli tutumové, Velká Hra se nesla v tématu výcvikového vesmírného střediska. Děti musely projít sérií testů, pomoct trochu nešikovnému údržbáři najít klíče a doplnit ztracené zásoby jídla. A navečer odpálit vlastnoručně vyrobené raketky na bázi lihu. Až po večerce nastal čas na start, ale za jakou cenu to bylo; o život přišel údržbář a reportérka, která se stala vedení společnosti nepohodlnou.

Třebaže se naše náčelnice málokdy mýlí, jedna chyba jí na táboře byla osudná. Po vypití příliš velkého množství kouzelného nápoje se MajestaMakix proměnil v kámen. A tak nezbylo nic jiného než ji zachránit. To znamenalo složit druidské zkoušky, uvařit čaj na kolotoči, osekat kůly a podepsat se hlinkou na kámen. A přitom se nezbláznit z Trubadixova zpěvu, který se nám čas od času rozezněl nad hlavami a odehnal nás až na okraj louky, na které se vařilo.

Praoděv opravdu letos stálo za to vytáhnout. Přes Den v pravěku si každý našel něco svého. Po cestě modulem do vzdálené minulosti čekala družiny cesta za přežitím. Seznámili jsme se s místními domorodci a dali na jejich rady pro přežití v neznámých podmínkách. Získávalo se jídlo, zbraně, válečné malování, nádoby. Rozdělená družina se sešla na oběd a pokračovala do tábořiště. I přes kulturně-kulinářskou soutěž, která se táhla přes odpoledne jsme se stihli posilnit hady a pečeným masem a uspořádat nováčkovskou zkoušku. Navečer se původně tři nepřátelské kultury spojily do jedné a vznikla tak jedna silná a významná –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ únětická. Děkujeme návštěvám za tento dokonalý program, který si pro nás připravily.

Nikdo nechtěl, ale konec tábora se rychle přiblížil. A zbývalo zahrát poslední úsek, ten závěrečný. Družiny se brzy ráno rozběhly do okolí tábořiště s cílem nasbírat co nejvíce bodů za stanoviště na své cestě. Až do konce se zdálo, že bodový rozdíl mezi družinami bude velmi malý. A taky že ano. Nakonec s nejvíce body doběhla družina Sokolů, na paty jim šlapali Vlci, s jen nepatrně menším množstvím bodů. A tak družina, která vybíhala s méně body za úseky celotáborové hry odjela domů s výherními nápoji síly. Tak komu se to podaří příští rok?

 

Share This