Textil

Na našem území panují poměrně nepříznivé podmínky pro dochování textilu, a tak z neolitu známe pouze několik kousků provázku více než 6000 let starých a nemnoho otisků textilií na nádobách. Z doby bronzové a železné se již zachovalo několik desítek útržků zmineralizované textilie zachovaných v povrchových vrstvách železných i bronzových předmětů. Pro získání představy o tom, jak se lidé v pravěku oblékali, naše nálezy zdaleka nestačí. V rašeliništích Dánska a severního Německa se však dochovaly na utonulých či obětovaných pravěkých lidech kompletní oděvy včetně doplňků již z doby bronzové.

Textilní výroba, která je už od mladší doby kamenné doložena v archeologických nálezech, zahrnuje řadu postupů, které můžeme rozdělit do pěti základních skupin:

1. Příprava textilní suroviny

neboli pěstování rostlin dávajících textilní vlákno (len, konopí či kopřiva), máčení, lámaní a rosení rostlinných stonků, vyčesávání získaných rostlinných vláken, chov ovcí, stříhání a vochlování ovčí vlny.

2. Výroba příze

Už od pravěku se předení provádělo za pomoci ručního vřetene a přeslice, na níž se upevňovalo předivo. Roztáčením vřetena dochází k zakrucování jednotlivých nestejně dlouhých vláken a tím ke vzniku nekonečně dlouhé pevné příze. O tom, že tento způsob spřádání nití přetrval až do vrcholného středověku, svědčí ilustrace z české Velislavovy bible z poloviny 14. století.

3. Barvení

Rostlinných barviv si povšimli předci dnešních lidí před tisíci lety a začali je využívat k barvení textilií. Materiály vhodné k barvení mohou být přírodní – rostlinného i živočišného původu. Mezi rostlinné řadíme např. len, bavlnu, konopí a lýko. Vhodnější jsou však materiály živočišné, např. ovčí rouno, vlna a hedvábí. Před barvením je nutné veškerý materiál vyprat ve vodě se sodou a zbavit ho tak nečistot. Barvivo (květy, kůra, plody, …) není třeba nijak připravovat, pouze se vloží do dvojnásobného množství vody a lázeň se přivede k varu. Po cca 10-15 minutách, po uvolnění barviva, se teplota pod lázní zmírní a vloží se barvený materiál. Vlna se nesmí vložit do vroucí vody, hrozilo by zplstnatění. Barvený materiál se v lázni ponechá po dobu několika hodin. Následně se již obarvený vypere ve studené vodě s příměsí soli.

4. Výroba textilií

Pletení na prstech

Nejjednodušší z textilních metod, pro kterou není třeba žádných dalších pomůcek, je pletení na prstech, jehož výsledkem je copánek z více pramenů nití. Z českého pravěku o něm nejsou žádné doklady, ale pro jeho snadnou dostupnost jej Mamuti často využívají, například pro výrobu náramků a pásků.

Krosienka (pletení v rámu)

Další z metod, která je doložena severskými nálezy z doby kamenné, je krosienkování, nebo též pletení v rámu. Při pletení se udržují nitě v přední a zadní řadě zvlášť a jejich vzájemným prohazováním vzniká při použití 2 a více barev kosočtverečný vzor.

Pletení jehlou (nalbinding)

Tato technika pletení je známá z prostředí dávných Vikingů. Používá se při ní tupá jehla, pomocí které se z vlněné příze vytvářejí navzájem na sebe navazovaná oka. Tím vzniká řetízek, jehož vzájemným proplétáním je možné vytvářet plošné výrobky. Mamuti se naučili touto technikou vyrábět ponožky nebo třeba čepice.

Tkaní na destičkách (karetkách)

Tkaní na destičkách je snadnou metodou, jak rychle vytvořit velmi pevné pásky, řemínky, popruhy, či třeba obruby plášťů i s velmi složitými vzory. Nálezy destiček i celých utkaných pásků jsou známy již od doby bronzové, na našem území je tato technika doložena od doby železné.

Osnovu, tedy svislé nitě, upevníme na vodorovný závěsný klacík. Na jednotlivé nitě navlékneme karetky. Nitě se rozdělí do dvou řad – na bližší a vzdálenější. Mezeru mezi řadami nití nazýváme prošlup a jím provlékáme člunek s navinutou útkovou nití tam a zpět. Po každém zanesení útku je třeba karetky pootočit, čímž se provlečená útková nit zafixuje a vznikne nový prošlup pro další útek. Neustálým opakováním tohoto postupu vzniká tkanina. Různými způsoby otáčení destiček vzniká rozmanité vzorování.

Hřebenový stávek

Tato technika se nejvíce podobá práci na tkalcovském stavu. Její princip spočívá v posouvání tkací destičky s kulatými a podlouhlými otvory nahoru a dolů, čímž dochází ke vzniku prošlupu pro protažení útku. Hotovými výrobky jsou pevné pásky, které mohou být vzorovány použitím různobarevných nití.

Tkaní na vertikálním stavu

Vertikální tkalcovský stav se svisle napnutou osnovou sloužil ke tkaní velkoplošných textilií již od mladší doby kamenné.

Pro tkaní nejjednodušší vazby plátnové je nejprve třeba připravit osnovu, tj. svislé nitě ve tkanině, které se přiváží k horní tyči stavu. Tyto nitě se rozdělí na dvě poloviny a všechny první se zatíží závažím a nechají viset před spodní rozdělovací tyčí. Všechny druhé nitě se přiváží slabými nitěnkami k tyči zvané brdo, rovněž se zatíží a nechají viset před spodní rozdělovací tyčí. Pohybováním brda do polohy ve vidlicích a zpátky se dostávají dopředu střídavě první a druhé nitě. Mezerou mezi nimi, neboli prošlupem, se protahuje člunek s útkem, čímž vzniká vazba tkaniny. Využitím většího počtu pohyblivých brd mohly být tkány i složitější vazby, v pravěku byly používány různé varianty vazby keprové.

Hotové tkaniny utkané na vertikálním tkalcovském stavu měly obdélníkovitý tvar a byly využívány jak na zhotovování oděvních součástí, tak na nejrůznější výrobky používané v každodenním životě.

Filcování

Technika filcování je historicky doložena po celém světě jako jedna z nejstarších technik zpracování vlny. K vytvoření filcu je třeba vypraná a vyčesaná ovčí vlna. Při mokrém filcování se využívá teplá voda a mýdlo. Vlna se naskládá do požadovaného tvaru výsledného filcu v několika vrstvách, vlákny kolmo na sebe, následně se zabalí do tkaniny či rohože. Působením tlaku, tepla a mýdla,prováděného třením, válením a tlučením, dojde k vytvoření hutné kompaktní hmoty, která má výborné tepelně-izolační vlastnosti.

5. Krejčovské práce

zahrnují šití oděvů nebo jiných dalších textilních výrobků. Nejčastěji zhotovujeme pravěké oděvy, které jsou potřebné pro táborový Den v pravěku. Kromě samotných šatů se šijí především oděvní doplňky, jako jsou váčky, čepce, pláště nebo „prabatohy“.