Tábor 2019

Letošní táborová hra podle knihy Poslední království nás přenesla do středověké Anglie, do doby, kdy se snažila odolávat nájezdům dánských vikingů. Vžili jsme se do nelehkého osudu hlavního hrdiny Uthreda a doprovázeli ho do válečných bitev. Proto bylo nezbytné, aby každý táborník měl vlastní meč, který si na začátku tábora vyrobil. Všichni si také vybrali bojové specializace, které během tábora rozvíjeli plněním různých úkolů. Některým se tak povedlo získat štít, ohnivé koule, léčivé lektvary nebo třeba druhý meč. Bojovníci mohli své schopnosti a vybavení využít ve třech velkých bitvách, které se během tábora odehrály. V bitvách bojovaly družiny proti sobě, někdy jim situaci komplikovalo i vedení. Za umístění v jednotlivých bitvách dostávaly družiny další obranné nebo útočné zbraně, které se jim mino jiné hodily i do závěrečného úseku. Meče se staly nedílnou součástí tábora, někteří je nosili stále s sebou a bojovali s nimi ve volném čase.

Na táboře samozřejmě nechyběly ani záludné úseky celotáborové hry. Družiny například utíkaly z hořícího domu po opičí dráze, různé nástrahy musely překonat i při cestě bažinou, snažily se pomocí štítů odolat salvě šípů, v noci se plížily do nepřátelského tábora nebo ve vodě sesbíraly informace o nepříteli.

I letos nám náčelník onemocněl zákeřnou nemocí. Jednoho odpoledne se proměnil v tříhlavého draka toužícího po princezně. Nezbylo nám nic jiného, než mu uvařit léčivý lektvar, obětovat princeznu a mečem useknou přebytečné hlavy. Uvařit takový lektvar nebylo vůbec jednoduché, nakonec to ale všechny družiny zvládly (nejrychleji družina Vlků) a měli jsme zase jen jednohlavého náčelníka.

Významnou část tábora samozřejmě tvořily experimenty. Ve vesničce vznikl nový přístřešek zhotovený pouze z přírodních materiálů, holky z vaření nás zásobovaly lahodnými plackami či kaší, na textilu se vyráběly pásky jeden za druhým… Za zmínku stojí experiment zásobnice, kdy se zkušení keramici pustili do stavby velké zásobní nádoby.

Během tábora jsme také na jeden den navštívili náčelníka Ovčí kůžičku a jeho pravěkou tlupu v jejich pravesnici. I přes nepřízeň počasí se nám povedlo se s tlupou spřátelit, a dokonce se s námi podělili o ulovené maso a těsto na hady.

Letošní tábor byl ve znamení lezení na stožár, celkem se na něj lezlo 4x. Důvodů bylo hned několik, nejdříve se provázek s vlajkou zasekl, poté ze stožáru spadl, a protože bylo nemožné ho vrátit až úplně nahoru, lezlo se nahoru znovu, aby se stožár seříznul a vlajka nevisela na půl žerdi. A pak provázek spadl ještě jednou, ale to už byl stožár nízký, takže se to dalo napravit skoro ze země. Všichni lezci naštěstí přežili.

Na konci tábora čekala družiny poslední, závěrečná bitva, ve které se utkaly s různými příšerami, které byly ukryté v širokém okolí tábořiště. Nejlépe si s nimi poradila družina Havranů a vyhrála tak celotáborovou hru. Pak už zbývalo jen zbourat stany, pokácet (tentokrát už finálně) táborový stožár a vydat se na cestu do Dožic na autobus. Tak co nás asi bude čekat příští tábor…

Kroniky z tábora