Tedy přece na člunu!
Za jezerem jsme z lesa vystoupili na poslední průsmyk. A před námi se rozkládá Aldanská vysočina, země posetá močály a bažinami, v záplatách stará, znavená, neskrápěná lidskými slzami, beze stop po člověku. Žije tam bez památek a bájí, je zajatkyní třeskutých mrazů. Tam vede naše cesta.
Ale kdybychom byli předvídali něco z toho, co se potom událo tam na Mají, kdoví, zda bychom, byli riskovali vydat se tímto směrem…
